VINAŘSTVÍ KOLBY

Vinařství Kolby patří k nejstarším svého druhu na jižní Moravě. První zmínky o pěstování révy v Pouzdřanech se datují k roku 1244, nicméně zdejší vinice existovaly prokazatelně již před tímto datem. Počátky pěstování vinné révy na jižní Moravě jsou dávány do souvislosti s působením legií římského císaře Marka Aurelia ve druhém století našeho letopočtu. Důkazem je mimo jiné i archeologický nález vinařského nože pro řez révy. Jedna z římských pevností se nacházela v oblasti Hradiska, vzdáleného asi osm kilometrů od Pouzdřan. Nedávný letecký archeologický průzkum navíc naznačil, že jeden z římských táborů se pravděpodobně nacházel i přímo na nad vinicemi, na vrcholu kopce Kolby. Pěstování vína na Moravě prokazatelně ustálo i rozpad římského impéria, většina písemných zpráv o vinařství však pochází až z pozdějšího období. V případě obce Pouzdry je první zmínkou darovací listina českého krále Václava I. ze 17. února 1244, kterou panovník daruje herburskému klášteru v Brně různé majetky včetně vinic v Pouzdřanech. Tento dar je opakovaně potvrzen v letech 1247 olomouckým biskupem Brunem a roku 1269 královnou Kunhutou. Ve vlastnictví pouzdřanských vinic se v pozdějších obdobích vystřídalo několik majitelů, ti pocházeli převážně z řad přední šlechty. Věhlas a obliba moravských vín postupně dosáhla takové výše, že v roce 1539 se dokonce rakouští vinaři obrátili na císaře Ferdinanda I. s žádostí o zákaz dovozu moravských vín do Rakouska. Po obrovském rozmachu v první polovině 17. století, kdy domácí spotřeba vína činila ročně odhadem až 56 litrů na osobu, následoval úpadek v pobělohorském období, později umocněný napoleonskými válkami. Výměra moravských vinic klesla na pouhou třetinu původní rozlohy. Vinicím nepřály ani události 20. století, dvěma světovými válkami počínaje a socialistickou kolektivizací konče. O to cennější je tak skutečnost, že právě vinice Kolby, i díky své jedinečnosti a kvalitě, přetrvala až do dnešních dnů.